Tisíciletá britská záhada zvaná Stonehenge: Jak jej tehdejší lidé postavili?

Stonehenge. Už jen samotný pojem v sobě skrývá nemalou dávku tajemství. Při pohledu na souhru monolitů se v hlavě klube řada otázek. Jak to tehdejší lidé postavili? K čemu celý komplex sloužil? Na některé z těchto otázek již věda odpovědi zná, avšak řada dalších je stále zahalena závojem tajemství…

Jakmile se v kalendáři objeví datum 21. červen, ze Salisburské pláně v jižní Anglii se stane velkoměsto. Právě zde, 130 kilometrů jihovýchodně od Londýna, stojí kamenný monument Stonehenge, který každoročně láká tisíců stoupenců alternativního myšlení, samozvaných kouzelníků a čarodějnic i obyčejných zvědavců. Proč právě o slunovratu?

Právě v ten okamžik probíhá osa podkovy uvnitř stonehengského kruhu a stará příjezdová cesta paralelně s vycházejícím sluncem.

Stavitelé Stonehenge museli mít opravdu výborné matematické znalosti, jak ukazuje rozestavení kamenů.

Stonehenge je komplex menhirů a kamenných kruhů, nacházející se na Salisburské pláni asi 13 km severně od městečka Salisbury.

V současnosti archeologové vědí, že první fáze výstavby tajemného kamenného komplexu začala někdy kolem roku 2400 př. n. l. To je mnohem dříve, než se ještě nedávno myslelo. Tehdy se na Salisburské pláni objevuje kruh kamenů z modré břidlice. Později byl postaven kruh s průměrem 100 metrů.

Zvenčí jej obepínal příkop, zpevněný kostmi různých zvířat, a uvnitř jeho trasu kopíroval 0,5 metru vysoký val. Kolem roku 1750 př. n. l. byla stavba doplněna o kamenné sloupy umístěné v příkopu. Kameny vnějšího kruhu byly necelých 5 metrů vysoké a téměř 2 metry silné.

Majestátnost celé stavby fascinuje do dnešních dnů. Monumentální stavba získala svou dnešní podobu mezi lety 1650 až 1400 př. n. l. Byly vystavěny dvě podkovy z kamenných kvádrů. Vnější byla tvořena pěti „Trilitony“.

Triliton je soustava tří kamenů, kde jsou dva kolmé a jeden vodorovný, přičemž ten vodorovný na nich leží, takže vše vypadá jako brána, pro Stonehenge naprosto charakteristická. Největší z těchto trilitonů je úctyhodných 8,5 metru vysoký. Kameny vnitřní podkovy byly menší.

Sedmnáct vztyčených kamenných bloků, z nichž nejtěžší váží až 45 tun, spojených šesti břevny je obráceno přesně směrem k východu slunce v den letního slunovratu. Místo kolem Stonehenge lákalo naše předky k osídlení již docela dlouho. Poslední archeologické objevy ukázaly, že první lidé tu mohli žít již kolem roku 7 000 př. n. l.

Dokládají to poslední nálezy, u nichž se dal určit organický původ.

Stonehenge je jednou z největších turistických lákadel v Británii.

Otázkou, která stále není zcela spolehlivě rozřešena je to, k čemu vlastně celý komplex sloužil. Jedna z hypotéz hovoří o astronomické observatoři, ale existují i jiné teorie. Podle některých badatelů mohly balvany sloužit jako Lurdy pravěku. Tehdejší lidé věřili, že kameny a jejich uspořádání mají léčivou moc.

Když je tedy trápil nějaký neduh, vypravili se na pouť do Stonehenge. K tomuto odvážnému názoru někteří vědci dospěli poté, co zkoumali otázku kamenů z modré skalice. Ty sem byly dopraveny ze vzdálenosti 250 kilometrů a lidé mohli opravdu věřit, že mají zázračnou moc. Ostatně, kosterní pozůstatky objevené v hrobkách v okolí Stonehenge ve velké míře vykazují znaky nemoci či zranění.

Odborníci zabývající se zuby u kosterních pozůstatků zase říkají, že polovina zemřelých byli lidé, kteří nepocházeli z oblasti kolem Stonehenge. „Byla to magická síla těchto kamenů, která z něho udělala poutní místo pro nemocné a zraněné neolitického světa,“ prohlásil Geoffrey Wainwright z univerzity v Bournemouthu.

Další teorií, která našla své zastánce mezi fanoušky fantasy, je ta, jež o Stonehenge hovoří jako o místě uctívání druidů. Že Stonehenge fungovalo jako starověké lázně je jistě lákavá představa, ale většina badatelů se kloní k jiným možnostem. Místo pravděpodobně sloužilo jako jeden velký hřbitov pro vyvolené a uznávané osoby.

Asi 2 kilometry od Stonehenge byl nedávno objeven další zvláštní kamenný kruh pocházející ze stejné doby. Jeho nález může pomoci dokázat, že blízká řeka Avon spojovala „říši mrtvých“, které tvořily oba kruhy, s „panstvím živých“, ležícím proti proudu. Tento nový kruh získal pojmenování Bluehenge, protože i zde byly při stavbě použity kameny z modrého ryolitu.

Podle některých badatelů byl Bluehenge výchozím bodem poutí, které začínaly u řeky a končily právě ve Stonehenge. „Málokdo ví, že Stonehenge bylo ve své době největší pohřebiště v Británii. Možná byli lidé v kruhu z modrých kamenů spalováni a pak byl jejich popel pohřbíván v samotném Stonehenge,“ domnívá se britský archeolog Mike Parker Pearson z institutu Stonehenge Riverside Project a Sheffieldské univerzity.

Rekonstrukce, jak mohlo Stonehenge vypadat před staletími.

Pouze vládnoucí vrstva měla privilegium spočinout na tomto místě. „Lidé pohřbívaní ve Stonehenge byli zřejmě elitou společnosti, možná příslušníci staré královské britské dynastie,“ poznamenal před pár lety Pearson. Nyní svůj pohled poněkud poopravil: „Byli tam muži, ženy i děti. Předpokládáme tedy, že celé rodiny. Mysleli jsme si, že to mohlo být místo, kde byla pohřbena dynastie králů, nicméně vypadalo to spíš jako nějaká komunita, jako jiný druh mocenské struktury.“ Podle vědců bylo během 600 let ve Stonehenge pohřbeno 150 až 240 mužů, žen i dětí – relativně malý počet pohřbených osob za tak dlouhé období naznačuje, že byli členy jediné elitní rodiny.

Nejstarší ostatky jsou z doby okolo 3 000 př. n. l. „Předpokládáme, že každý, kdo tu byl pohřben, musel mít v tehdejší společnosti významné místo,“ připomněl Pearson. Stonehenge láká vědce stále, zejména ty z Britských ostrovů. Mezi tamější akademickou obcí se v poslední době rozšiřuje představa, že Stonehenge bylo místem určeným pro setkávání lidí z celé Británie.

Analýzy kosterních pozůstatků napovídají, že sem mířili lidé až ze Skotska a ti s sebou na dalekou cestu brali i svůj dobytek. Během slunovratů se zde zřejmě konaly velké slavnosti, které se neobešly bez spousty jídla i opojných nápojů. Slunovraty ve Stonehenge byly tedy velkou společenskou událostí, na kterých chtěl málokdo chybět.

Na místě se našly kosti prasat poražených ve stáří od devíti do patnácti měsíců. Zvířata pravděpodobně sloužila jako hlavní chod na opulentních hostinách. „My si však myslíme, že ti, co Stonehenge stavěli, na tom místě nežili nepřetržitě. Lze to poznat podle toho, kdy zabíjeli prasata.

Objevovali se tam při slunovratech,“ podotýká Pearson.

Craig Rhos-y-felin ve Walesu.

Zatímco dnešní stavbaři bydlí v unifikovaných buňkách, jejich dávní kolegové měli vlastní vesnici. I tu archeologové nedaleko Stonehenge objevili. Byla tvořena asi třiceti staveními. Všechny stavby měly centrální ohniště a některé z nich hliněnou podlahu. Archeologové dokonce našli stopy po rámech postelí podél bočních zdí a dokonce i jakéhosi prádelníku a skříně na nářadí ve zdi proti dveřím.

V dobách největšího rozkvětu zde mohla žít asi stovka lidí. Našly se tu kamenné nástroje, zbytky zvířecích kostí nebo zbraní, jako například šípů. Další nálezy ukazují i sociální rozvrstvení tehdejší společnosti. Dva domy byly od ostatních stranou a nebyl v nich nalezen žádný odpad. Zřejmě v nich přebývali vůdcové komunity.

Nedá se však ani vyloučit, že se jednalo o cosi na způsob dnešních kostelů, kde probíhaly náboženské rituály. Velkou záhadou rovněž bylo, jakým způsobem se mohutné balvany dostaly na místo. Tehdejší stavitelé náklaďáky k dispozici neměli, takže si museli poradit jinak.

Po dlouhou dobu se vědecká obec domnívala, že stavitelé komplexu z doby bronzové získávali kameny z nepříliš vzdálené pahorkatiny Preseli. Nové výzkumy založené na analýze minerálního složení a textury skal však ukazují, že původní domov kamenů je v Craig Rhos-y-felin u Pont Season. Tato lokalita ovšem leží až v relativně vzdáleném Walesu. Hornině sopečného původu se říká ryolit.

Pro Wales rozhodně není typická, lze ji zde najít jen na malé ploše několika stovek metrů čtverečních. Teď, když je alespoň tato záhada rozluštěna, mohou archeologové dumat nad tím, jak se vlastně těžké kameny do Stonehenge dopravovaly. Dosud se předpokládalo se, že ty nejtěžší kusy byly přepravovány na vorech po řece Avon a po Bristolském kanálu.

Cesta to musela být více než náročná, vždyť měřila několik stovek kilometrů. Existuje i možnost, že jako dopravní cesta posloužilo moře. Praktické pokusy, které tuto teorii měly potvrdit, však nedopadly bůhvíjak. Dva velké kvádry byly dopravovány po moři z Walesu do Salisbury, městečka od Stonehenge vzdáleného asi 13 kilometrů.

Trasa byla dlouhá 386 kilometrů a během přepravy byla použita pouze lidská síla a technologie z doby před 5000 lety. Výsledek? Balvan si našel svůj nový domov na dně moře… Buď je tedy tato hypotéza nesprávná, nebo lidé z doby bronzové znali takové fígle, které dnešním expertům unikají. Každopádně otázka, kdo stojí za vznikem kamenného komplexu ve Stonehenge, stále zůstává nezodpovězena.

Rozhodně to nebyli druidové, expertízy tuto možnost již vyvrátily.

Badatelé tu však stále mají spoustu materiálu ke zkoumání.

zdroj: epochaplus.cz