Naše planeta Země je třetí v pořadí planet za Merkurem a Venuší a je rovněž zhruba třikrát mladší než vesmír, je jí stáří se odhaduje pouze na 4,55 miliard let. Planeta Země má poloměr 6.378km, nicméně tento údaj díky jejímu otáčení a odstředivé síle působící kolem rovníku mírně kolísá.
Kolem naší planety obíhá přirozený satelit zvaný Měsíc – družice, která se vůči zemi sama neotáčí a nastavuje nám tak stále svou stejnou tvář. Oběh Měsíce vůči Zemi probíhá proti hodinovým ručičkám a jeden oběh proběhne za 27dní a 8 hodin což je v podstatě i doba jeho otáčení kolem vlastní osy a tento cyklus má mnoho vlivů na pozemské události i chování lidí. Vzdálenost Měsíce od země je přibližně 384.500 km, teplota na jeho povrchu kolísá mezi +130 až do -170 stupňů celsia.
Centrem naší soustavy je Slunce – okolní prostor zásobuje životodárným světlem, teplem a dalšími vlivy, které nejsou vždy pozitivní. Konkrétní rychlost světla je 299.792,458 kilometrů za sekundu a pro snazší měření obrovských vzdáleností se používá astronomická jednotka AU – astronomical unit – pro naši představu se jedná o vzdálenost asi 149.600.000 km a jedná se přibližně o vzdálenost naší Země od Slunce. Další užívanou jednotkou je světelný rok - LY. Jeden světelný rok je vzdálenost, kterou urazí světlo za období jednoho pozemského roku.
Pro lepší představu o rozložení hmoty v naší Sluneční soustavě - pokud by měla celkovou hmotnost jeden kilogram neboli 1.000 gramů, samotné Slunce by zabíralo celých 987gramů a na ostatní planety by zbývalo pouze 23 gramů.
Pokud bychom vytvořili model Slunce o průměru 14 metrů, byla by naše Země v tomto poměru velká pouhých 12,8 centimetru.
Světlo ze Slunce k nám dorazí za přibližně 8,5 minuty, což dle posledních zjištění odpovídá frekvenci vysílaných impulsů, které udržují naší planetu ve stabilní poloze vůči němu, k Plutu dorazí světlo za přibližně 5,5 hodiny a k naší nejbližší hvězdě Proxima Centauri až za 4,3 pozemského roku.
Další informace o kosmu:
Pulzary – jsou neutronové hvězdy, vysílají radiové paprsky v pravidelných prudkých pulsech. Stárnutím hvězdy se síla vln snižuje, přičemž běžný průměr neutronové hvězdy je kolem 9,5 km.
Černé díry – jsou rozeznatelné jen podle účinku (gravitačního) na okolní hvězdy. Pohlcují prostor a čas, na jejich okraji se čas zastaví – viz článek o Čase a jeho Ne-existenci. Jejich přitažlivost je tak silná, že z nich neunikne ven ani samotné světlo. Všechno, co se dostane do blízkosti černé díry, je vtaženo dovnitř a mizí z našeho vesmíru. Je velmi pravděpodobné, že jedna z Černých děr je uprostřed naší Galaxie.
Kvazary (kvasisterální objekt) - je takový, který se zdá být při pozorování optickým teleskopem jako normální hvězda. Ovšem při pozorování radioteleskopem odhalíme, že to jsou velmi vzdálené objekty, které vydávají obrovské množství energie.
Pozemské úkazy jako zatmění Slunce – dokonalé zakrytí Slunce naším satelitem Měsícem – tedy okamžik, kdy dojde k úplnému zatmění díky vesmírné „náhodě“, neboť Měsíc je 400krát menší než Slunce a zároveň Slunce je 400krát vzdálenější od Země než samotný Měsíc. Opravdu zvláštní náhoda, že?
 |
| zatmění Slunce |
Jak vidíme, vše je v kosmu příliš dokonalé na to, aby se mohlo říci, že to vzniklo samo, evolucí či pouhou náhodou. Při naší nezměrné inteligenci a historicky doložené pozemské činnosti, kterou lidstvo za dobu své existence již vykonalo, mi přijdou podobné názory jako silně omezené, protože co na zemi vzniklo samo (pomíjím katastrofy) za dobu co po ní lidé chodí? Co navíc vzniklo náhodou?
zdroj: jinestranky.cz
Komentáře
Okomentovat